Líbit se Pánu Bohu, ne světu

Jdeme k praxi. Musím předem krátce zmínit několik důležitých věcí, ve kterých se nešťastně bloudí, potom řeknu něco k vnější a vnitřní kráse: 

Omyly dnešní doby

I mezi křesťanské dívky pronikají různé světské, zhoubné vlivy, které nás odcizují Pánu Bohu. Víceméně jsou nám podsouvány v médiích, které je lživě předkládají jako zcela normální, což je jasné dílo toho zdola. Nejprve vyjmenuji několik závažných bez delšího komentáře: Za prvé se nezachovává čistota před manželstvím. Mladí lidé spolu chodí a často se už nastěhují do společného bytu před svatbou. Mnozí si myslí, že na tom nic není, ale ani Panna Maria a sv. Josef, nejčistší z lidí, nebydleli v době zasnoubení spolu. Jednak je zde blízká příležitost ke hříchu (ke kterému poté dochází zcela běžně!), jednak se dává špatný příklad. Spolužití na způsob manželů bez sezdání před Bohem je hříchem, ať kdo říká, co chce. Jestli je skutek špatný, nic se nezmění, i kdyby celý svět tvrdil, že je to normální. A rozlučování již vzniklého manželství je taktéž hříchem, vždyť je přikázáno: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! 

I křesťanskými páry je používána antikoncepce, o níž neví, že je proti Božímu zákonu a proti životu člověka. Lidé se domnívají, že se takto vyhnou početí dítěte a budou si moci „klidně žít“(v mnoha případech bez řádného uzavření manželství), a je to opět vynález černého. Nevědomost lidí v tomto je ďáblův spojenec, říká sv. Terezie, proto to píši. Pravá láska manželů je vždy otevřená přijetí života. Sám Pán Bůh sdílí svou Lásku s takovými červy, jako jsme my, hříšníci. V pořádku je „přirozené plánování rodičovství“, ale když Pán Bůh děťátko posílá, radostně ho přijmout. Je normální mít čtyři a více dětí a s pomocí Boží je možné uživit deseti- a více člennou rodinu i bez „finančního zajištění“. Dalším hříchem je obchod a manipulace s pohlavními buňkami (umělé oplodnění), která se děje rafinovaně pod záminkou „pomáhat“ výzkumu a neplodným párům. Pozor, to vše je zcela proti Božím zákonům! Pán Bůh chce, abychom přicházeli z Jeho stvořitelských Rukou do milující náruče rodičů, a tyto obludné praktiky jsou odporným zneužíváním toho, co nám Bůh svěřil. Nemysleme si, že je to jedno! Žádný čin a úkon nezůstane bez následku, špatný čin bez trestu a dobro nezůstane bez odměny. A vše jednou zcela jasně vyjde najevo a tehdy může každý dostat od Boha chválu. Snad se někdo ozve: A co pak s těmi, kteří nemohou mít děti? Ale u Boha je všechno možné, On je svrchovaným Pánem všeho. Chce-li, učiní i zázrak, nechce-li, smíme se Mu protivit, my ubohé bakterie? Koneckonců, ptejte se Jeho Samotného, zda nežádá, abyste přijali do rodiny dítě z dětského domova… Nebo doprovázeli opuštěnou mládež… Je tolik možností, kde bereme jistotu, že tuto naši jedinou cestu Pán Bůh chce?

O vnitřní a vnější kráse

Nyní ohledně oblékání. Stačí kouknout, co máš na sobě, a lze poznat, komu sloužíš, jestli Pánu Bohu nebo světu. V tílku s velkým výstřihem můžeš lehce vzbuzovat žádostivost, aniž bys to věděla, stejně máš-li krátké kraťásky či minisukni. Takže svádíš ke hříchu. Kéž bys raději umřela horkem v tričku, než způsobila hřích v tílku. Bezpečná délka sukně je ke kolenům a níže (nahoře už je těžké najít hranici, jestli „je to ještě slušné“). A nevymlouvej se mi, že máš přece punčochy, tak to může být kratší. Vyhýbej se upjatým džínům a příliš přiléhavým legínám. Ony jsou tím okem, které svádí ke hříchu, a je lépe vejít do Božího království v dlouhé sukni (a s bledými líčky ) než do bronzova opálená a s legínami tam dolů. Doporučuje se je odhodit daleko od sebe (do kontejneru). Pokud ti bude těžké nosit normální sukni nebo slušné kalhoty, (musí-li to být :-), vzpomeň si, že Pán Ježíš, Nesmrtelná Krása, pro Tebe vzal na sebe rudý plášť, ve kterém zakusil tolik posměchu, a jako blázna Ho oblékli do bílého. Možná Ti to ještě nikdo neřekl, tak nevíš, co si o tom máš myslet. Ale má to tak být, jen se málokdo odhodlá o tom mluvit, aby neznepřátelil holky. Panna Maria taky nepodléhá módě, tak co.

Musím připsat ještě slovo o veřejných koupalištích a podobných místech, kde se chodí dokonce bez oblečení a nic to prý neznamená… Radši se jim vyhnout, je tak lehké zde hřešit!

Ani s malováním to neprožívej. Když tě Pán Bůh stvořil takovou, proč se škaredit v obličeji tou moukou (říkala jedna Boží služebnice). Když budeš mít čisté svědomí, v obličeji budeš krásně zářit i bez přibarvování, zatímco ošklivost hříchu nepřekryješ ani půlcentimetrovou vrstvou. A vlasy si budeš barvit, až zjistíš, že nejlepší je barva, kterou Ti darovaly milující Ruce toho, který Tě stvořil. Je to otázka víry. Chytří lidé těžko věří i Pánu Bohu, že vše udělal dobře, po Něm se chtějí vylepšovat. Zkrášlujících věcí a činností je třeba užívat s mírou – například voňavky a jiné zbytečnosti, které, zdá se mi, jsou vyráběné také k tomu, aby žena muže zaujala a snad sváděla. Ale to Ty nechceš, viď. Tvou vůní ať je vůně ctnostného, pravdivého a skromného života. Nezakazuje se je používat, ale opravdu pozor na ně. My, Boží dcerky, nechceme být svůdné pro muže a hřešit tak! Samozřejmě to velice dráždí, když jedna nedělá, co všechny ostatní. Ale Pán Ježíš nechce, abychom se přizpůsobovaly světským zvyklostem a tím neměly trápení. Naopak říká, že ve světě budeme mít soužení – a to soužení není z toho, že bys snad nebyla krásná, ale že nejdeš po té široké, pohodlné cestě. Ty se tedy chtěj líbit jen Pánu Ježíši. Pokud je kluk světák, bude mu to snad vadit, ale pro Boží děti jsou jiné hodnoty. Aspoň je vidět, komu na čem záleží. Vím, že je to těžké, ale Pán Ježíš Tě nenechá bez útěchy, sama jsem to zkusila, i když jsem vždycky nebyla věrná tomu, co jsem poznávala jako správné. Nakonec jen přidat, že vždy je třeba jednat především v souladu s tím, co cítíme, že by se Bohu líbilo – zde nalézáme vnitřní klid, který je moc důležitý. To je to svědomí, jak už jsem psala. Některá cítí, že kvůli Pánu Ježíši by měla zůstat úplně taková, jaká je – bez veškerého „přikrášlování“. To je normální, jen nezdravý kolektiv to nedokáže přijmout a z toho si nic nedělej, Pán Ježíš tě potěší.

S kým a jak trávíš čas, taková jsi. Proto se vyhýbej špatné společnosti, dvojsmyslným řečem, kvákání o zbytečnostech, hlavně o chybách druhých a o bližních vůbec, pokud to není k jejich dobru. Utíkej před nicneděláním, to je zkáza vnitřní krásy! (Sem se počítá i sledování zbytečností v televizi, což je většina pořadů ve většině televizí, a na internetu. To způsobuje leda znuděnost a nespokojenost, neurčitý pocit prázdnoty a přesto se toho člověk nemůže nasytit. Stejné je to s chatováním a podobné vymýšlenosti.) Pozor na to, co čteš a na co se díváš, tím se živíš a taková budeš. Chci Tě mít bez poskvrny, říká Ti Pán Ježíš. Knihy a časopisy, kde je slůvko proti čistotě, proti víře, dobrým mravům – to není nic pro Tebe. Dnes se zapomíná na dobré knihy. Internet je plný jedu, otevřeš poštu a hned na tebe koukají hanbaté obrázky. Chraň se všemožně, aby sis uchovala čistotu. Záměrné prohlížení a čtení podobných věcí je hříchem proti čistotě. Nečistí nikdy nemohou vidět a poznat Boha, protože On je sama Čistota. Většina dnešních filmů – zkáza duše, šíří odporný zápach, propagují hřích. Nikdy nemluv o nečistých věcech a ani je neposlouchej. Nemluv zle o nikom, ani v žertu ne. A zřekni se všech hrubých, neslušných slov. Ano, nebudeš populární, ale co to je za přátelství, když je někomu nemilé, že s ním neděláme špatnosti!

Život s Pánem Ježíšem

Abys mohla vést rozhovor s Pánem Ježíšem, je třeba spíše mlčet než mluvit. Mnoho také překáží neustálá činnost. Pokud se soustředíš především na své povinnosti a vynecháš zbytečné, zbude Ti volná chvilka utéci někam, abys mohla být sama. Tam se nejlépe naučíš modlit, naslouchat Ježíši. Možná to bude zprvu těžké, ale jednou se Ti podaří zachytit ve své duši jemný hlas, tak jemný, až si člověk myslí, jestli je to opravdu On. Ale jak jsem už psala, je třeba důsledně vyloučit z života to, co by se Mu nelíbilo. A pokud se Ti zdá, že neděláš nic proti Němu a neslyšíš Ho, pros Ho, ať Ti ukáže, co po Tobě žádá. Máš-li ochotu přizpůsobit se Mu, poslechnout Ho, On Ti to ukáže.

Denní režim, pokud je na Tobě, si uzpůsob tak, abys měla pevnou dobu, kdy budeš s Ježíšem. Tvá nejkrásnější chvíle – chvíle po svatém přijímání, kdy jste si s Ježíšem tak blizoučko a ty Mu můžeš říct všechno, protože Ti naslouchá s porozuměním. Denní účast na mši svaté způsobí Tvůj velký pokrok v duchovním životě a v přátelství s Bohem. Když pak půjdeš do školy nebo se budeš vracet domů a poneseš si v sobě Ježíše, to budou vskutku sváteční chvilky. A také pevná doba ranní modlitby – ještě předtím, než začneš cokoli dělat, nejlepší, první chvíle dne patří nebeskému Otci. V poledne – je-li možnost – pozdrav svatou Matičku, která přijala ve své lůno Syna věčného Otce, modlitbou Anděl Páně. Je velmi dobré modlit se svatý růženec, to velice prospělo každému, kdo to zkusil. A večer celý den s vděčností odevzdej Otci, projdi i chvíle, kdy jsi Mu nebyla věrná a pros za odpuštění. Může se stát, že se zítřka už nedožiješ, tak abys měla nitro lítostí očištěné. Možná se můžeš naučit modlit i breviář – aspoň ranní nebo večerní chvály. Je to modlitba, ve které se celá Církev denně sjednocuje – od Svatého otce až po skrytou dušičku v domácnosti. A hlavně během dne stále obracej pozornost k Ježíši, který v Tobě bydlí, oslovuj Ho, říkej Mu často, že Ho miluješ – On to má velice rád :-). Jé, tak velice rád! A nezůstává nic dlužen, ani chviličku!

Důvěrnost s Pánem Ježíšem

Prozradím Ti, že ten, kdo opustil ty hříšné a i jen nic nepřinášející radosti, čím dál víc začíná prožívat radost, která ho úplně naplňuje a proměňuje. A ten, kdo začal hledat svou jedinou radost v Ježíši, že nechce nic, co by se Jemu nelíbilo, prožívá takovou radost, za kterou by už nic nevyměnil. Má jistotu, že dělá, co má dělat, a že je s ním Bůh spokojen. O radosti dobrého svědomí píše kniha Následování Krista od Tomáše Kempenského, že to je pravá radost, která nepřejde. Toto znamená ono slovo Pána Ježíše: Kdo mě miluje, i já ho budu milovat a dám se mu poznat. (14. kapitola Janova evangelia.)

A poznávat Ježíše – to mi už končí slova: Například jedete autobusem a vedle na sedačce sedí On. Sedíš u stolu a On vedle Tebe. Usměješ se a On se také usmívá. Nikdo jiný to nevidí. Tvoje tělesné oči Ho nevidí, ale vidí Ho tvá duše. Lidé kolem Tebe si říkají: „Ta se pořád usmívá kvůli ničemu.“ Ale v koutku duše by chtěli také být takoví šťastní, lehcí a bezstarostní. A když potom už Pánu přenecháš celou důvěru, ať všechno zařizuje podle Sebe, nic Ti není nepříjemné, těžké a nechtěné. Dokonce si troufáš na to, čemu se jiní vyhýbají – a dříve obávaná či nenáviděná práce se stává radostí s Ním. A mnohem více by se dalo zde napsat! Lidé říkají: „Však tě to přejde, přijdou starosti atd.“ Ale Ježíš nepřejde, protože On je navěky, a proto nepřejde ani radost z Něho, spíše se bude pořád zvětšovat, až dosáhne takových rozměrů, že už to nebudeme moci unést, tak umřeme a probudíme se v nebi v Ježíšově náručí. A tam už nebudeme moci zemřít, tak se budeme radovat bez mezí a bez konce. Je to hloupá představa, ale zdá se mi, že to bude, jako když dítě má takovou radost, že by se jen smálo a běhalo by sem a tam a tancovalo, až by se mu zatočila hlava, takže by upadlo. Ale hned by běželo k někomu, koho má moc rádo, a dalo by mu mnoho pus a přitisklo by se k němu a pak by s ním zase běželo a tancovalo.

*

To se sestřičce mluví…?

Někdo snad řekne: To se sestřičce mluví, v klášteře ji nikdo neotravuje, ale co my ve škole, mezi lidmi? Pořád někdo volá, píše, mluví, pořád někdo člověka sleduje. Ale: jednak všecko musí jít stranou, když jde o náš život s Pánem Ježíšem, protože jde o život a o duši, a ne o jednu duši. Nikdo není oddělený od ostatních, aby šlo jen o něho. Na naší lásce k Pánu Bohu visí životy duší. Jestliže totiž člověk miluje Boha, mnoho milostí se dostává celému světu. To je důvod, proč Tě prosím a pobízím, abys žila naplno pro Něho a uchovala se čistá a krásná. První důvod je ona velká radost dobrého svědomí a pravdivého života, která sama je už velkou odměnou, ale záchrana duší je důvod mnohem závažnější. 

Dostáváme zprávy, že ten a ten člověk je v kritickém stavu v nemocnici – tedy jen jeho tělo, ale co, když jde o duši? Nikdo neřeší, že tolik duší je v kritickém stavu a visí nad propastí – a stačí malinko, vláseček – a mohou být zachráněny, protože Boží Láska je mocná. Z toho, že žiješ svatý a dobrý život, je dvojí užitek: Pro duše, které žijí kolem Tebe a jsou povzbuzeny a přitahovány k Bohu Tvým příkladem, ale i pro další, o kterých ani nevíme. Může se stát, že jedno: „Můj Ježíši, miluji Tě!“, jeden povzdech může pomoci některé duši, aby mohla přijmout milost Boží v hodině smrti. Proto je třeba mnoho Pána Ježíše milovat, za sebe, i za celý svět, který Ho nemiluje, který nelituje svých hříchů. Jak je Pán Bůh dobrý, že můžeme být takto malinko nápomocní v Jeho díle na záchraně světa! Jako je Pánu Bohu líto každé duše více, než Davidovi bylo líto jeho vzpurného syna Absoloma, takže při jeho smrti křičel a plakal s velkou bolestí, tak se Pán Bůh s celým nebem nevýslovně raduje z každé duše, která činí pokání za své hříchy, miluje Ho a přijímá Jeho lásku. A jak je šťastný ten, kdo smí mít podíl na této radostné práci!

Možná to máme v klášteře jednoduché? Nevím, jestli se to tak dá srovnat. Ano, nemáme tolik možností dělat, co by se nám líbilo, protože chceme pro záchranu duší konat vůli Boží sdělenou skrze představené. Ale i tak nás to nezbavuje boje a námahy. Na zemi je to vždy boj, jak pro nás řeholnice, tak pro ty, kdo jsou ve škole, na pracovišti, mezi lidmi. Ale Pán Ježíš nikdy svoje malé vojáčky neopouští, posiluje je, dává jim radost. A tak se snažíme a chceme s pomocí Boží bojovat s radostí nato: Záchrana duší stojí za to! Pane Ježíši, a jedem.