† IHS

„Sám král touží po tvé kráse.“

Milá duše, skrze tuto větu mluví Duch Svatý k tobě. Je to pravda, kterou jsem sama na sobě zakusila, a vím, že Bůh nedělá rozdíly mezi lidmi. Jaká je ta krása, po které ten král touží? Není to krása vnější, tělesná, která se tolik vyzdvihuje. I ta nejhezčí žena stárne a její tělesná krása je otázkou pár let, a nezachrání to ani značková kosmetika a drogerie (spíše urychlí.) Tvá krása ale je (může být) uvnitř. I ty, kteří vnitřní krásu – čistotu – ztratili, může Pán Bůh udělat znovu nevinnými, což neumí vzkřísit mrtvé v rozkladu?

Po této větě následuje: „On je tvým králem, před ním se skloň.“ To ti zároveň napovídá, s čím souvisí krása dívky: S její vnitřní čistotou. To znamená, žít tak, jak chce Pán Bůh – a to se neslučuje s tím, jak se žije ve tvém okolí! Ale žít podle Boha není v našich silách, to si musíme vyprošovat neustálou modlitbou. V ní dostaneme světlo, takže poznáme, co Bůh žádá, a dostaneme sílu k naplnění toho. Bez modlitby nelze jít k Bohu. Kdo se přátelí se světem, nemůže být přítelem Božím.

Stále se modlit – to zní neuskutečnitelně… Tak zatím aspoň tolik, co mohu. Členové SČS se modlí denně modlitbu Pod ochranu tvou o milost setrvání v čistotě, o sílu. Když neprosíš, nediv se, že nedostáváš. A co když nedostanu, ani když budu prosit? To by Věčná Pravda neřekla, že kdo prosí, dostává. Nerozumuj a šup na kolena. 

Boží Vůli tedy poznáváme (podmínka k tomu je ale chtít ji plnit i na úkor svých chutí!!!) v modlitbě, také v Písmu svatém, skrze ty, kdo nás vedou atd., ale i skrze svědomí, ten „hlásek“, který můžeme slyšet a který s oblibou rychle dusíme, abychom měli „klid“. Ale je třeba mu věnovat náležitou pozornost, vždyť je to „hlas Boží v nás“ a ti, kdo neznají Písmo sv., budou souzeni z toho, zda žili podle svého nejlepšího svědomí. Běda, jak ne… a co teprve my, křesťané! Ještě k plnění Boží vůle: Pokud se nachytáme, že říkáme „Buď vůle Tvá“ naprázdno, musíme dodat: „Pane Bože, říkám to sice takto, ale ve skutečnosti nechci, aby se Tvá vůle stala se mnou.“ Bude to krásná upřímná modlitba. Přidejme například: „Ale Ty mne můžeš změnit, tak Tě o to prosím.“ Nakročeno k Bohu! To je parádní modlitba.

*

Buď krásná pro Ježíše

Nestyď se, že jsi z Boha a ne ze světa a že se chceš líbit Bohu. Kdo se stydí za zbožnost, ten se stydí za Pána Ježíše. Ale ten, kdo Pána Ježíše opravdu miluje, leccos snese kvůli Němu. Lidé obdivuhodně mnoho obětují, aby se zdáli „být krásnými“, než se jejich tělo rozpadne v hrobě. Jak nás zahanbují, když nám nejde o to, aby nám Pán Ježíš mohl jednou říci: „Jak jsi krásná, moje milovaná!“ Ale co to říkám! Ne až potom, On by Ti to říkal (nebo už říká?) už zde na zemi, když žijeme, abychom se Mu líbili. Je to osvědčená cesta svatých, kdo se po ní vydá, zjistí, jak je krásná a lehká. Když nám Duch Svatý pomáhá, jde vše jako po másle. Ale my ne: objeví-li se trocha  námahy a boje, dostaneme strach a bezhlavě předem odhazujeme zbraně... Jednou jsem sbírala šípky a nechtělo se mi natahovat se doprostřed keře pro takové hezké. Zdálo se mi, že anděl strážný mi dal dobré vnuknutí, že totéž dělám, když neusiluji o dobro, protože to bude příliš stát. Zastyděla jsem se a ty šípky otrhala – a šlo to velmi dobře! 

Tak často jsem slyšela, jak se hned vytahují přísné kající skutky svatých a říká se, že to přece dnes tak nejde – ale jen se vymlouvají, proč se nesnažit a nebojovat o svatost. Naproti tomu říkal Don Bosko: „Je lehké stát se svatým.“ Opravdu – a ta trocha námahy nám ani trošku neuškodí, právě naopak… Jé, jak jen jsme pohodlní, líní se pro Pána Boha pohnout. Či ne? A jak jsme horliví ve zbytečnostech! A bez síly Boží jsme slabší než mušky.